HRANICE MEZI ODVAHOU A ŠÍLENSTVÍM

HRANICE MEZI ODVAHOU A ŠÍLENSTVÍM

Odvaha a šílenství – dvě zdánlivě rozdílná, a přesto natolik podobná slova. Zamyslíme-li se, objevíme jejich vzájemnou shodu s emocí strachu. Jedná se povětšinou o momenty, při kterých člověk cítí menší, či větší strach, respekt, bojácnost, ale i kapku adrenalinu, která mu projela v danou chvílí celým tělem/ jednoduše řečeno pocit lehkého otřepání těla, který je k nezaplacení.

Každý člověk dokáže cítit tento jev, přesto by ale nebyl schopen v první minutě určit, jaký rozdíl mezi těmito slovy spočívá. Je zapotřebí se zamyslet více do hloubky, a proto jsem tak sama učinila, abych mohla ten čistý rozpor, tu určitou hranici, určit.

Představím si pod těmito slovy odvážného a šíleného člověka. S odvahou se mi vytvoří obraz člověka, který je schopný přijmout sám sebe takového, jaký je, poslouchajícího své srdce. Přesto, že mu spousta lidí nevěří a určité situace mu zpočátku nedávají smysl, cítí, že je správné pokračovat. Obecně je pro mě odvaha jev, jenž vznikne nezvyklou skutečností, při které cítíme, že děláme něco odlišného od denního stereotypu. Věříme, že je něco správné či dobré, i když k tomu nemáme žádné potvrzení. Pro příklad bych zde zmínila odvahu ochutnat úplně nové jídlo či odvahu říct člověku vlastní názor, který může zcela ovlivnit naši budoucnost.

Šílený člověk je pro mě někým, kdo nemá úplnou kontrolu nad svými činy a vlastním životem. Šílenství je jako výjev, který přesahuje míru lidských možností. Při pomyšlení na tohle slovo se mi v hlavě zobrazí skok ze skály do neznámého jezera, horolezectví bez jištění. Zkrátka se většinou jedná o situace, kdy člověk riskuje vlastní život a pouhé pomyšlení přináší pocit mírného strachu a adrenalinu. Abychom ale cítili šílenost, musíme mít i dostatečnou odvahu, proto jsem v hlavě slovo šílenost označila jako slovo, které je odvaze nadřazené.

Dospěla jsem k závěru, který překvapil i mě samou. Hranice mezi odvahou a šílenstvím totiž určuje pouhá lidská mysl. To kam dokáže zajít, kde zastaví odvahu, aby nepřekročila v čisté šílenství a kdy tělu napoví, že je v nebezpečí, kdy má přestat. Každému člověku určuje mysl hranice a body zlomu, které jsou individuální a pro každého jedince naprosto odlišné.