Photo by Markus Spiske on Unsplash

Význam předškolního vzdělávání v kontextu stírání socioekonomických rozdílů

Následující text se zamýšlí nad významem předškolního vzdělávání v kontextu stírání socioekonomických rozdílů mezi dětmi. První roky života jsou obecně považovány za nejcitlivější vývojové období. V odborné komunitě panuje shoda na kritické důležitosti prvních tří let, přičemž někteří experti toto klíčové okno rozšiřují až na prvních šest let života dítěte. V této fázi dochází k zásadním proměnám ve všech dimenzích lidské osobnosti. Tyto změny jsou bytostně determinovány péčí rodičů, bezpečným a podnětným prostředím a mírou přijetí ze strany dospělých. Rodina jakožto primární socializační jednotka zprostředkovává dítěti základní behaviorální a kognitivní zvyky, které si jedinec následně zobecňuje pro své budoucí interakce s vnějším světem.

Strukturální problém nastává v momentě, kdy rodinné prostředí z různých socioekonomických či kapacitních důvodů nedokáže dítěti poskytnout dostatečný rozvoj, znalostní základ a stimulující podněty. Rodina jako celek je limitována svým sociokulturním a kognitivním kapitálem, kvůli čemuž často nedokáže dítěti předat kompetence, které jejím členům nejsou vlastní, ačkoliv jsou pro úspěšné fungování ve vzdělávacím systému i ve společnosti klíčové — příkladem může být finanční gramotnost. Pokud se rodiče potýkají s nedostatkem prostředků nebo času pro všestranný rozvoj dítěte, může docházet k prohlubování výchozích nerovností. V takové situaci začíná hrát významnou kompenzační roli instituce předškolního vzdělávání, respektive její přítomnost či nepřítomnost v životě dítěte.

Předškolní období představuje příležitost vytvořit pevný základ pro celoživotní učení. Právě v institucích si děti mohou osvojit základy matematické a čtenářské gramotnosti nebo získat první zkušenosti s formálním fungováním v dětském kolektivu. Tyto specifické funkce institucionální péče pak přímo přispívají ke kompenzaci nepodnětného nebo odlišně orientovaného rodinného prostředí.

Institucionální předškolní péče v České republice

V České republice je silně kulturně zakořeněno, že matka celodenně pečuje o dítě do tří let věku, což kopíruje dobu čerpání státního rodičovského příspěvku. Ten je vázán na dítě a v současnosti činí 350 tisíc Kč s možností rozložení v rozmezí 6 až 36 měsíců. Současně se však ukazuje, že pokud by byla předškolní péče dostupnější a pracovní trh nabízel flexibilnější úvazky, matky by se do zaměstnání mohly a často i chtěly vrátit dříve. V českém prostředí existuje několik typů institucí, kde mohou děti před nástupem do primárního vzdělávání trávit čas a kde je o ně odborně postaráno: dětské skupiny, sousedské dětské skupiny a mateřské školy.

Dětské skupiny (DS) lze navštěvovat již od šesti měsíců věku dítěte. Nejde však o plošné pravidlo. Zřizovatel si podle svých kapacitních možností určuje věkové složení a na základě reálného počtu dětí v daném věku získává státní příspěvek. Z legislativního hlediska je dětská skupina službou péče, nikoliv vzdělávání. Finanční podpora ze strany státu je do tří let věku dítěte 1,7násobně vyšší než po třetím roce, kdy se její výše srovnává s příspěvkem pro mateřské školy. U dětí do tří let si zřizovatel může stanovit měsíční poplatek hrazený rodiči, který je však zastropován třetinou minimální mzdy — pro rok 2026 tato maximální částka činí 7 466 Kč měsíčně, k níž je dále účtováno stravné.

Mateřské školy (MŠ) na rozdíl od dětských skupin, které spadají pod Ministerstvo práce a sociálních věcí, podléhají Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Mateřská škola je definována jako vzdělávací instituce, do které dítě — v závislosti na místních kapacitách — nastupuje mezi druhým a třetím rokem věku. Od tří let je již místo pro dítě v systému garantováno a samotná docházka zůstává volbou rodičů. Povinnost nastává až ve školním roce, kdy dítě dovrší pátého roku věku. Tehdy se předškolní vzdělávání stává povinným, s cílem seznámit dítě s kolektivem a základními principy učení. Specifickým prvkem českého systému jsou přípravné třídy zřizované při základních školách. Jejich primárním cílem je vyrovnat vývojové nerovnosti u dětí, kterým byl například udělen odklad povinné školní docházky.

Ekonomické bariéry a otázka bezplatnosti předškolní péče

Skutečnost, že je v České republice zavedena roční povinná předškolní docházka a zajištěna garance míst od tří let, automaticky neznamená, že systém úspěšně stírá socioekonomické rozdíly nebo garantuje rovné příležitosti. Do hry totiž, podobně jako u vyšších stupňů školství, vstupují soukromí aktéři a finanční spoluúčast rodičů.

Dětské skupiny mohou zřizovat zaměstnavatelé, neziskové organizace, obce či kraje. Státní příspěvek sice pokrývá podstatnou část nákladů, zbylé finance na plynulý provoz však musí zajistit zřizovatel sám. U firemních dětských skupin lze předpokládat, že fungují jako zaměstnanecký benefit a poplatek pro rodiče je minimální. Pokud je ale zřizovatelem soukromá fyzická či právnická osoba nebo nezisková organizace, státní dotace na pokrytí provozu často nestačí, což vede ke stanovení školného. Ačkoliv je výše tohoto poplatku legislativně limitována, pro nízkopříjmové rodiny stále představuje zásadní zásah do rozpočtu — zejména pokud by případný výdělek matky sotva pokryl samotné školné. V důsledku toho tyto rodiny o institucionální péči často vůbec neuvažují, čímž své děti mohou ochuzovat o nové rozvojové podněty.

Finanční diferenciace se projevuje i u mateřských škol. Státní MŠ si mohou za předškolní vzdělávání účtovat školné maximálně do výše 8 % minimální mzdy, což pro rok 2026 odpovídá částce 1 664 Kč měsíčně. K tomu je nutné připočíst stravné, které se pohybuje kolem 40 až 55 Kč za den (přibližně 850 až 1 200 Kč měsíčně). Soukromé mateřské školy jsou však nákladnější a měsíční školkovné se v nich zpravidla pohybuje mezi 5 000 a 20 000 Kč v závislosti na regionu a pedagogickém zaměření, přičemž i ceny za stravování bývají vyšší. Zatímco poplatky ve státních školách jsou pro střední třídu spíše symbolické, pro rodiny ohrožené chudobou znamenají i tyto částky bariéru.

Segregace, koncentrace kapitálu a spádová turistika

Rozmanitá nabídka soukromého mateřského školství, která nabízí i principy reformních pedagogik nebo principy respektujícího rodičovství může paradoxně prohlubovat rozdíly mezi dětmi z různých socioekonomických vrstev. V současné době funguje v ČR přibližně 5 409 mateřských škol, z nichž zhruba 9 % tvoří soukromí a církevní zřizovatelé. Podíl čtyř procent se může zdát zanedbatelný, avšak klíčovým problémem je geografická a sociální „koncentrace kapitálu“. Tyto instituce se kumulují v okolí velkých měst, kde se investice do vzdělání stává pro ekonomicky silné rodiče prioritou, za kterou jsou ochotni platit nadstandardní částky.

Vedle rozvoje soukromého sektoru ovlivňuje nerovné rozložení dětí v institucích také fenomén tzv. spádové turistiky. Jde o situaci, kdy rodiče účelově přehlásí trvalé bydliště dítěte na adresu v obvodu školy, kterou si pro něj vybrali. Tyto případy se koncentrují zejména v krajských městech, jako jsou Praha a Brno. Pokud u vyhledávaných státních škol vznikne z důvodu vysokého zájmu přetlak, je škola podle zákona povinna spádové děti přednostně přijmout a naplnit své kapacity.

Tento problém se letos výrazně otevřel v médiích například v souvislosti se ZŠ Antonínská v Brně. Ředitel Libor Tománek vysvětlil, že kvůli uměle navýšenému počtu spádových dětí skrze spádovou turistiku, by bylo možné, že by byl ze zákona nucen naplnit třídy na 30 až 34 žáků — tedy do svého plného potenciálu, ačkoliv je škola koncepčně nastavena na 22 žáků ve třídě. Touto formou dochází k tomu, že škola neoficiálně koncentruje děti z rodin s vyšším socioekonomickým statusem, které úspěšněji zvládly zápis nebo příjímací řízení do první třídy a vytlačuje děti, které v dané lokalitě reálně žijí.

Ačkoliv se výběr školy touto cestou může zdát ze strany rodičů jako legitimní snaha o zajištění kvality, spádovou turistiku a záměrný výběr instituce na základě její pověsti realizují primárně lidé s patřičným sociálním a finančním kapitálem. Z dostupných výzkumů víme, že se v České republice vzdělání a chudoba silně dědí, což přímo souvisí s rozdílnou kvalitou vzdělávacích institucí napříč regiony. Tento příklad jasně demonstruje, že reprodukce sociálních nerovností nezačíná až na základní škole nebo při přechodu na víceletá gymnázia, ale klíčové základy pro budoucí úspěch či neúspěch se upevňují již v rámci předškolního vzdělávání a péče.

Je absence soukromých škol řešením?

Úplná nemožnost zřízení soukromého vzdělávání nedovolují demokratické principy státu. Lidé, kteří disponují velkým finančním kapitálem si vždy najdou cestu k tomu, jak své dítě patřičně zajistit ať už materiálně nebo skrze vzdělání. Je tedy nemožné tlačit na tuto sociální skupinu a vynucovat rovnost tímto způsobem. Řešení může být státem plně financované povinné vzdělávání, které by distribuovalo prostředky tam, kde jsou nejvíce potřeba.

Estonský model předškolního vzdělávání a jeho efektivita

V mezinárodním šetření PISA, které se uskutečnilo v roce 2024, se Estonsko umístilo po boku Finska na absolutní špici mezi evropskými zeměmi. Nadprůměrných výsledků estonští žáci dosáhli zejména v oblasti tvůrčího myšlení a v matematické gramotnosti, která byla hlavní doménou tohoto ročníku. Tyto úspěchy obrací pozornost k estonskému systému předškolní péče a vzdělávání. Nabízí se otázka, co dělají tamní instituce jinak, do jaké míry v nich hraje roli socioekonomický kapitál rodiny a v čem může tento model sloužit jako inspirace pro Českou republiku.

Podobně jako v České republice mají i v Estonsku děti mezi třetím a sedmým rokem věku nárok na místo v předškolním vzdělávání. Na rozdíl od českého systému sice v Estonsku neexistuje legislativně ukotvený povinný předškolní rok, avšak data z roku 2024 ukazují, že institucionální péči reálně využívá 91,2 % dětí. Vedle nákladů na stravné funguje v estonských mateřských školách také školné. Jeho výše se odvíjí od potřeb konkrétní instituce, je však plošně zastropována na maximálně 20 % minimální mzdy. Jak uvádí bývalá ministryně školství Mailis Reps. Předškolní úroveň je v Estonsku posledním stupněm vzdělávání, za který rodiče platí. V následujících stupních primárního a sekundárního vzdělávání je školné plně eliminováno a stát či samosprávy stoprocentně hradí také učebnice, dopravu do škol nebo stravu — tedy faktory, které jsou v české společenské debatě vysoce aktuální.

Estonské mateřské školy se primárně soustředí na vzdělávání skrze hru a kladou si za cíl rozvíjet individuální silné stránky každého dítěte. Teprve s rostoucím věkem dětí — přičemž nástup do primárního vzdělávání nastává v sedmi letech — se program postupně přibližuje formální výuce. Zásadní důraz je kladen na to, aby děti byly na školní docházku připraveny emocionálně i fyzicky.

Mezinárodní studie, která se soustředila na rané učení a well-being dětí v Estonsku, Spojených státech a Anglii, ukázala, že estonské děti vykazují v komparaci s ostatními účastnickými státy silnější ranou seberegulaci a rozvinutější socio-emocionální schopnosti. Dokázaly lépe rozpoznávat emoce druhých a vykazovaly vyšší míru prosociálního chování, přičemž v matematických a čtenářských dovednostech se pohybovaly na úrovni průměru. Výzkum se v tomto kontextu zaměřil také na analýzu rozdílů mezi dětmi na základě jejich socioekonomického zázemí a vzdělání rodičů. Výsledky nepřináší radikální rozdíly, které by souviseli se socioekonomickým statusem.

Významným odlišujícím prvkem oproti české realitě je skutečnost, že v následném primárním vzdělávání se všechny estonské děti — bez ohledu na úroveň jejich nadání — vzdělávají společně. Předčasné rozdělování dětí podle výkonu je v Estonsku vnímáno jako nežádoucí faktor, který by podporoval jejich segregaci. V České republice je přitom tento segregační trend posilován již při zápisech do prvních tříd, které na základních školách s určitou specializací mívají spíše charakter selektivního přijímacího řízení.

Závěrečná syntéza a zamyšlení

Předškolní vzdělávání pracuje s dítětem ve velmi senzitivním období jeho vývoje. Dítě si buduje vlastní socio — emocionální základy osobnosti ve své primární sociální skupině — rodině, která do velké míry určuje jak a kým se jedinec stává. V případě, kdy rodina neposkytuje dítěti dostatečně podnětné, bezpečné prostředí z důvodu nedostatku času nebo prostředků, lze si myslet, že do jisté míry převezme kompenzační roli předškolní péče. V České republice existuje více forem předškolních pečujících nebo vzdělávacích zařízení, ze kterých si může rodič vybrat, jeho volba může záviset i na finančním kapitálu. Ačkoliv předškolní vzdělávání je plošné a dostupné, existují varianty institucí, které nabízí „víc“ — principy reformní pedagogiky, explicitně deklarované hodnoty respektujícího rodičovství a jiné prvky, které jsou pro rodiče s vyšším sociokulturním, finančním kapitálem a vzděláním bližší. Můžeme tedy říct, že už volba rané institucionální péče je určována sociokulturními rozdíly.

Inspirací českému předškolnímu vzdělávání může být například Estonsko, které se jako postkomunistický evropský stát umisťuje v mezinárodním srovnávání na úrovni Finska. Estonsko sází na plošnou inkluzivitu, předškolní vzdělávání je hrazeno symbolicky a není rozpolceno mezi možnosti státní a soukromé sféry. V předškolním vzdělávání se klade důraz nejen na fyzickou a kognitivní vyspělost dětí, ale také na emoční a prosociální vyspělost, které jsou významné pro život ve společnosti.

Systém, který by potíral socioekonomické rozdíly by mohl začínat ještě před povinnou školní docházkou. Myslím, že velmi hodnotné je také klást důraz na důvěru v instituce zřizované státem a nevytvářet jeho placené alternativy, i když za účelem „lepší péče a vzdělání“. Prostřednictvím takových principů bychom mohli jako stát, malými kroky dojít k tomu, že si rodiče, kteří nedisponují vyšším finančním kapitálem, nemusí vyčítat, že dítěti nedopřáli lepší a komplexnější vzdělání v soukromé instituci.

Zdroje

Nina Drangee, Child Care, Education, and Equal Opprtunity, 2019, https://doi.org/10.18261/9788215031415-2019-09

Lenka Felcmanová, Včasná péče v České republice a v zahraničí, in: David Greger, Jaroslava Simonová, Jana Straková, ed., Spravedlivý start? Nerovné šance v předškolním vzdělávání a při přechodu na základní školu, Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2015

Marie Vágnerová, Lidka Lisá, Vývojová psychologie, dětství a dospívání, Karolinum, Praha 2021

**https://vseprodetskeskupiny.cz/detska-skupina-vs-materska-skola-jaky-je-v-nich-rozdil-a-vyplati-se-pripadna-transformace/**

**https://www.irozhlas.cz/komentare/apolena-rychlikova-zkraceni-rodicovske-zbynek-stanjura_2212111630_tec**

[embed]Early childhood education and care All children in Estonia have the right to obtain high-quality early childhood education and care (ECEC). Local…eurydice.eacea.ec.europa.eu

https://eurydice.eacea.ec.europa.eu/eurypedia/czechia/organisation-education-system-and-its-structure

OECD (2020), Early Learning and Child Well-being in Estonia, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/15009dbe-en, dostupné z: https://www.oecd.org/en/publications/early-learning-and-child-well-being-in-estonia_15009dbe-en/full-report/component-4.html#pref-2

**https://msmt.gov.cz/ministerstvo/novinar/pisa-2022-tvurci-mysleni**

[embed]Odolává nátlaku Ruska a boří žebříčky PISA. Estonsko má přitom obyvatel asi jako Praha Čím je stát menší, tím se líp řídí. Pobaltské Estonsko má 1,3 milionu obyvatel, což je stejně, kolik má v Česku jen…www.heroine.cz

[embed]Nerovnosti ve vzdělávání jako zdroj neefektivity Zlepšení výsledků znevýhodněných dětí je jedna z nejvýnosnějších investic, které může ČR udělawww.paqresearch.cz

[embed]Tisková zpráva ředitele školy Letošní zápisy na Antonínské byly jiné. Chráníme místní rodiny i kvalitu naší školy, aneb jak dopadl náš boj proti…www.zsantoninska.cz

https://statis.msmt.gov.cz/rocenka/rocenka.asp