Středověké a antické kořeny internacionalizace vzdělávání

Ilustrace z rukopisu Chants royaux sur la Conception, couronnés au puy de Rouen de 1519 à 1528.

Jedněmi z nejstarších předchůdců moderní internacionalizace vzdělávání jsou cestující učitelé z dob antického Řecka (Gultekin, 2021, s. 99). Tzv. sofisté (5.–4. st. př. n. l.)— cestující učitelé a filozofové — obcházeli města a šířili znalosti o různých vědách (Taylor & Lee, 2025). Sofisté jsou pravděpodobně nejstarším příkladem akademické mobility, který známe. Gultekin zmiňuje, že v Číně této doby mohli provádět podobnou činnost představitelé Shì (vzdělanců — jedné ze čtyř sociálních tříd v antické Číně). Intelektuální centra — Atény, Alexandrie, Pergamon lákaly vědce z celého západního antického světa, latina a řečtina byly typickými jazyky výuky (Gultekin 2021). Přibližně od 8. do 14. století byl významným vědeckým centrem Bagdád, který lákal vědce i z jiných států (Gultekin 2021).

Pro evropské univerzity středověku byla důležitá Authentica habita, vydaná Fridrichem I. Barbarossou — první známý dokument vymezující práva, pravidla, a privilegia studentů a vědců. Jedním z takových práv bylo právě právo na svobodu pohybu z důvodu studia a šíření poznání. Minimálně do tohoto období lze sledovat původ *peregrinatio academica — evropské tradice akademické mobility. *Pro středověké univerzity — tzv. studium generale — byl mezinárodní charakter velice důležitý, a podíl mezinárodních studentů občas dosahoval 10%, což je výrazně vyšší než průměrné 2% ve 20. století (Gultekin 2021).

Zatímco v této době byla latina lingua franca, během 14.–16. století pomalu začínaly se používat i místní jazyky. Akademická mobilita byla důležitá i v období renesance a humanismu. Erasmus (1466–1536) sám hodně cestoval, studoval a učil v různých zemích. Důlezité je zmínit i filozofii a vliv Jana Amose Komenského (1592–1670). Pansofie, jako jeho pedagogický a filozofický přístup, propaguje mimo jiné školy přístupné všem, smíšené třídy, a zdůrazňuje vzdělávání jako celoživotní proces (Dent 2021). Naše moderní chápání vzdělávání, včetně roli internacionalizace, ve mnoha ohledech navazuje na filozofii Jana Amose Komenského. Moderní model univerzitního vzdělávání se rozviji poté během 18.–19. století, kdy dochází k sekularizaci vzdělávání a s vlivem nacionalismu a hnutí za nezávislost napříč Evropou, k vytváření moderního modelu státního nebo veřejného univerzitního vzdělávání.

Použité zdroje:

V rámci rešerše jsem použil Elicit a Gemini.

Dent, R. A. (2021). John Amos Comenius: Inciting the Millennium through Educational Reform. Religions, 12(11), 1012. https://doi.org/10.3390/rel12111012

Gultekin, O. (2021). The Phases of International Education and Internationalization throughout History. World Journal of Education and Humanities, 3(2). https://doi.org/10.22158/wjeh.v3n2p96

Matschinegg, I. (2024, April 3). Peregrinatio academica. 650 Plus. https://geschichte.univie.ac.at/en/articles/peregrinatio-academica

Taylor, C. C. W., & Lee, M.-K. (2025). The Sophists (Stanford Encyclopedia of Philosophy). Stanford.edu. https://plato.stanford.edu/entries/sophists/