Nový obzor — část 3.

Stalo se vám někdy, že jste slyšeli o něčem novém, co by vás i zajímalo, ale zároveň jste se báli to zkusit?

Jiná cesta

Já osobně jsem začal pozorovat že můj pohled na věci byl dost zkreslený prostředím okolo mě. Zájem by byl, ale prostředí to odsuzovalo. Tak jsem to třeba raději ani nezkusil, abych nebyl divnej.

Když jsem se partnerky zeptal co dělá, že se jí daří být víc a víc spokojenější. S ostýchavostí mi odvětila že začala chodit ke ,,koučovi,” že spolu řeší její osobnostní rozvoj.

No nebudu lhát, přišlo mi to divné, myslel jsem si, že je to něco hodně vyzenovanýho a spirituálního.

Nikdy předtím jsem o tom pořádně neslyšel, takže můj pohled na tuto věc byl dost ovlivněn názory jiných lidí. Protože mě to zajímalo, ptal jsem se a snažil to pochopit. Pochopit zda dělaj nějaký rituály, hypnózu, obětinky anebo jedí nějaký prášečky? Beru to trochu s nadsázkou, ale opravdu jsem to tak skoro cítil, protože mi to bylo dost podobně všude prezentováno. Prostě klidná mysl, láska, květinky, objímání stromů…

Jelikož jsem jí znal už delší dobu, věděl jsem že je velice racionálně smýšlející a věci jako esoterika, objímání stromů a rituály, není úplně to, čím by se zaobírala. Vysvětlila mi, že to zprvu cítila dost podobně, když o něčem takovém zaslechla, ale když to zkusila, zjistila že je to úplně něco jiného. Snažil jsem se o to zajímat více, ale nic konkrétního jsem z ním nedostal. Jen jsem věděl, že spolu řeší konkrétní, pro ni problémové záležitosti, které chce změnit.

Rozdílné cesty

Nějakou dobu jsem nad tím přemýšlel, nijak zvlášť jsem to neřešil. Neměl jsem také co, nic jsem o tom nevěděl, ale její změny jsem pozoroval. V určitou fázi jsem měl i pocit, že se mě začíná snažit nějak předělat. Na to jsem jí samozřejmě nechtěl dát prostor, tak jsem začal věci dělat tak, jak jsem si myslel, že by se jí mohli zamlouvat. No jo, ale to jí štvalo ještě víc. Viděla, že to není ze mě, že to je jenom přizpůsobení. Pochopitelně jsem z toho začal být špatnej i já. Moje přirozená laxnost nefungovala a přizpůsobení k situaci taky ne!

V ten okamžik náš vztah začal být jak na houpačce.

Chvilku pohoda a pak všechno ,co se dělo, bylo naprd. Naštěstí jsme spolu od začátku vztahu jeli pouze na upřímnost, bavili jsme se jako dva kamarádi. Takže když nás něco štvalo anebo se nám něco nelíbilo, řekli jsme si to hned, bez okolků, upřímě. Snažili jsme si to nevracet a přijít na to, jak to je. Tento přístup byl fajn, ale po určitě době to nestačilo. Naše cesty začali být rozdílnější a rozdílnější. Ona se soustředila na sebe, na svou změnu a na to jak být spokojená sama se sebou. Já se zase zaměřoval na to, jak být lepší, jak se lépe přizpůsobit, jak nechci bejt podpantoflák a proč sakra není spokojená když jsem tak hodnej a ochotnej.

Zkouška

Toto období trvalo pár měsíců a už se mi to houpání celkem zajídalo. Hlavou se mi promítalo všechno možné a pak mi přišla otázka.

Co tím ztratím, když zkusím toho kouče?

Když ne pro ni, tak chci být já spokojený sám se sebou. Zavolal jsem mu a dohodli jsme se, že se sejdeme za týden ve středu. Byl jsem z toho docela nesvůj, myšlenky pracovaly a každou další jsem si jen znechucoval, co asi budeme probírat. Naštěstí se blížil víkend a já jel na táborovou brigádu, s kamarády opravovat chatky a připravit je na sezónu. Hned v pátek večer po příjezdu jsem začali popíjet a já jsem se ke konci večera z opilosti svěřil, že zkusím jít ke koučovi.

V tom se od kamarádů spustila lavina nesouhlasu.

“ Ty nic takového nepotřebuješ “vole”; “vždycky jsem si myslel, že si normální”; “to děláš určitě kvůli tý holce”... Podvořen notnou dávkou alkoholu a sprdnutím od nejbližších jsem se dostal do pochyb, zda to opravdu nedělám jen kvůli ní. Přišlo mi, že jsem spokojený se svým chováním, se svým životem, rodině a přátelům takto vyhovuju ne?

Po tomto večeru přišlo zlomové ráno, které mi přineslo mnoho otázek a situaci, kterou jsem vůbec nečekal…