Dospívání člověka ve věcech veřejných

O politiku jsem se začal pomalu zajímat zhruba v 11/12 letech, aktivněji zhruba v 15 letech. Lidí, kteří to mají podobně je vícero. Problémem je že člověk v tomto věku nepřemýšlí o těchto věcech tak racionálně, jako později když je starší. Vyberete si jakýsi směr, může to být cokoliv (liberalismus, komunismus, atd.) a zatím si stojíte za každou cenu. Opačnou stranu můžete považovat vyloženě za zlo. Děje se to kvůli tomu že člověk, ještě nedospělý, častěji než člověk, již dospělý, dojde k přesvědčení, že jeho názor je ten správný a ti co mají názor opačný se pletou, popřípadě jsou i vyloženě nebezpeční.

Jedním z aktuálně aktivních mladých lidí, jež se týká to, o čem píši je například je Antonín Komers. Jedná se o 13letého chlapce z Prahy, jež se angažuje v české pro-ruské scéně. Své rusofilství ani neskrývá, na jeho sociálních sítích můžete vidět fotky, jak mává ruskou vlajkou či příspěvky o tom, jak je Putin vlastně fajn chlapík či texty o tom, jak je Rusko vlastně fajn země, kde nejsou žádné moderní nesmysly (jako například splachovací toalety či kohoutky s pitnou vodou haha). Z rozhovoru, jež Tonda dal do různých sdělovacích prostředků víme, že se takto nezačal angažovat díky své rodině, která mu v tom sice nebrání ale zároveň ho do toho nejspíše nedostala. Jeho “radikalizace” přišla odjinud, nevím odkud přímo ta jeho, ale ve většině případů se jedná o radikalizaci na internetu. Člověk se dostane do jakési uzavřené bubliny, která ho radikalizuje a ze které je problém se dostat. Myslím, že za pár let z Tondy jeho radikalismus odezní. Své postoje si třeba ponechá, ale bude moudřejší a nebude již chodit po náměstích vysvětlujíc dospělým lidem, že oni se mýlí, a zatímco pravdu má on.

Postupem dospívání si všichni uvědomíme, že nejsme tak bezchybní a že jak jsem již zmínil, neříkáme pouze moudra. Naopak se mnohokrát mýlíme. Problémem dnešní doby však je že každý, kdo má k internetu přístup může prezentovat takřka cokoliv, čehož může za pár let litovat. Nepříjemné to je především ve chvíli, kdy je člověk například zapřísáhlým liberálem, v náctiletém věku, který je na protistranu v diskuzích například na twitteru vulgární a po pár letech zjistí, že sice třeba liberál stále je, ale ne již tak zapřísáhlý, a že opačné názory začíná chápat. Internet si však jeho nevybíravé příspěvky pamatuje.

Především však člověk zjistí, že liberálové, konzervativci i socialisté (když to zobecním do třech hlavních kategorií) jsou veskrze dobří a slušní lidé, kteří pouze vnímají svět kolem sebe jinak a kteří myslí, že svět se zlepší jinými opatřeními, než hlásá někdo s jiným postojem. Sám jsem dříve nechápal logiku vnímání světa například socialistů. Poté co jsem se s němi o jejich postojích začal bavit a trochu jsem nastudoval Marxe, jsem si avšak uvědomil že sice s nimi nesouhlasím, ale chápu je. A to je to co naší společnosti může pomoct. Když se budou lidé navzájem více chápat a ve výsledku si více rozumět.

„V práci a vědění je naše spasení.“ -František Jaroslav Riegl

„Úplně se nebudeme chápat nikdy. Ale budeme a můžeme daleko více než chápat.“ -Novalis

zdroj obrázku: https://www.myartprints.cz/a/vernet-emile-jean-horace/onthebarricadesonrousouff.html