Jak nás ovládají psychopati (1/2)

Mohou to být naši kolegové, partneři, rodinní příslušníci či přátelé a kamarádi. Jsou všude kolem nás. Víte, jak je poznáte?

Největší zbraní psychopata je schopnost svádět a okouzlovat. — M. E. Thomas

Psychopati mají nejrůznější fyzické podoby. Jsou malí, velcí, tlustí i tencí. Mohou to být muži i ženy. Používají různé taktiky a přístupy, ovšem ve výsledku je to vždy jako přes kopírák.

Můj život se celý točí kolem nich a dokonce jsem se stal někým, koho bychom mohli nazvat „Lovcem psychopatů“. Jmenuji se Martin Karásek a tento článek je dokladem mé letité praxe a života na třech kontinentech mezi těmito nebezpečnými a zákeřnými monstry.

Posledních více než patnáct let svého života jsem zasvětil pečlivému sledování těchto duševně chorých jedinců v jejich přirozeném prostředí a systematicky mapoval každý jejich krok.

Absence strachu je hlavním důvodem, proč se psychopaté nebojí nikoho ani ničeho. Možná jsem i já jedním z nich, protože jsem našel odvahu postavit se jim — nejen sám za sebe, ale i za mnohé z vás, kteří se na mě s podobnými zkušenostmi obracíte.

Psychopati raději zničí sami sebe, než aby přiznali svou chybu.

To je na nich to nejvíc podivuhodné a politováníhodné zároveň.

Důležitým faktem ovšem je, že tahle asociální porucha je NELÉČITELNÁ.

Člověk by si myslel, že jich za život nemůže potkat zase až tolik.

Ale opak je pravdou.

Jak popisuje ve své knize Paradox šimpanze profesor psychiatrie Steve Peters, zhruba každý stopadesátý člověk se rodí jako psychopat.

To jen u země naší velikosti dělá nějakých sedmdesát tisíc lidí, což odpovídá počtu obyvatel Havířova.

Tímto se nejmladšímu městu a rodišti výjimečného hokejisty Davida Pastrňáka velice omlouvám, že jej v tomto spojení zmiňuju.

Profesor Peters ještě jedním dechem dodává, že ne každý psychopat je násilník a vrah.

Většina z nich totiž žije v běžné společnosti a daří se jim docela dobře, avšak lidem okolo sebe způsobují velká utrpení.

Nejsem sice profesor psychiatrie jako doktor Peters, ale i tak jsem si o skutečných psychopatech dovolil napsat poutavou **knihu**.

Cirkus Karanténa (logo)

Můj provokativní román Cirkus Karanténa je založený na hlubokých a intenzivních osobních zkušenostech s těmito na první pohled okouzlujícími a svůdnými bytostmi.

Mám to velké štěstí oproti profesionálním psychologům a psychiatrům, že jsem mohl a stále můžu tyto jedince dlouhodobě studovat v jejich přirozeném prostředí.

Mimoto je fantastické sledovat, jak se pokaždé ten scénář okolo psychopatů opakuje stejně jako na kolovrátku.

Vůbec nezáleží na tom, kdo zrovna hraje hlavní roli psychopata. Co jsem vypozoroval je, že průběh je vždy založen na stejném manipulativním scénáři:

1. fáze vábení
2. fáze okouzlení
3. fáze vysávání
4. fáze zapuzení
5. fáze pomlouvání

Než se vrhneme na samotné psychopaty a jejich pětibodový manipulativní scénář, je potřeba si hned na úvod vysvětlit zásadní rozdíly mezi psychopatem a jeho na první pohled identickým dvojčetem — sociopatem.

Opravdu na první dobrou se oba tito jedinci mohou zdát velmi si podobní.

Ovšem existují mezi nimi zásadní rozdíly, které je potřeba mít na paměti.

Tuhle informaci jistě oceníte, až budete příště stát tváří v tvář jednomu z nich.

Sociopat je taková odlehčená verze psychopata. Dalo by se říct v potravinářské terminologii, že je to psychopat light.

Light je proto, že sociopatem se stal až na základě vnějších faktorů.

Nejčastěji to jsou traumatické zážitky z dětství, nedostatečná výchova nebo různé kulturně-sociální vlivy.

Naproti tomu originál psychopat je genetická hříčka přírody, která má svůj ortel založený na biologických faktorech.

Laicky a zjednodušeně řečeno: jeden se s tím rodí — má to vrozené a druhý to získá až během života — má to naučené.

Pokud budeme hledat nějaký klíčový prvek, jak je rozlišit. Tak se zde zaměříme především na vztahy.

Tam se do naha svlékne rozdílnost mezi psychopatem a sociopatem.

Zatímco sociopat obtížně navazuje vztah, protože se jeho nemoc rozvinula až během života, tak psychopaté jsou často vnímání jako charismatičtí a přesvědčiví jedinci.

Pro psychopaty je navíc typická tato charakteristika, která se samozřejmě může případ od případu mírně lišit a dotýká se zejména mužů:

Povrchní kouzlo a dobrý verbální výraz: Psychopati často působí atraktivně a jsou dobří v komunikaci, což jim umožňuje snadno manipulovat s ostatními.

Velké sebevědomí: Mají nafouklé vnímání své vlastní důležitosti a vidí se jako nadřazení ostatním. Někteří z nich umí tuto vlastnost dobře skrývat za veřejnou maskou nevinnosti.

Manipulativní chování: Psychopati jsou mistři v manipulaci a využívají tuto schopnost k dosažení svých cílů, bez ohledu na dopady na ostatní. Přivábit, okouzlit, vysát, zapudit, pomluvit — toto jsou vývojové stádia vztahů psychopata.

Chybějící empatie: Jedním z nejvýraznějších rysů psychopatů je nedostatek empatie a soucitu. I když se to mnohdy snaží zahrát tuto roli, protože ví, že se to od nich očekává. Tak tato role jim vůbec nesedí. Čekat od citrónu, že bude sladký, je podobně bláhové, jako čekat od psychopata, že bude cítit potřeby druhých.

Absence viny nebo lítosti: Psychopati často nepociťují vinu nebo lítost za své činy, ať už jsou jakkoliv škodlivé nebo destruktivní. Příčinou je částečně nebo zcela chybějící svědomí.

Povrchní emoce: Emoce, které psychopati projevují, jsou povrchní a předstírané, aby dosáhli svých cílů. Můžete vzít jed na to, že tito falešní mistři manipulace se přímo tetelí ve sbírání pomluv, lží a polopravd na lidi ve svém okolí.

Povrchní vztahy: Vztahy s psychopaty už z logiky předchozího odstavce nemohou být jiné než založené na povrchním, manipulativním využívání druhých pro vlastní zisk. Chovají se jako predátoři věčně lačnící po šťavnaté kořisti.

Impulzivní chování: Psychopati mají tendenci jednat bez přemýšlení o důsledcích. Neumějí vyhodnocovat rizika, což vede k vysoce rizikovému a společensky nezodpovědnému chování. Tady se snad ani nedá říct nic jiného, než kdo chce kam, chuj s ním — ostravská parafráze známého rčení, když někdo za jakoukoliv cenu vykonává činy, které mu můžou ublížit nebo ho významně poškodit.

Chybějící odpovědnost: Psychopati neznají strach, tudíž nepřebírají odpovědnost za své činy a místo toho vinu přenášejí na ostatní. Raději nechají pověsit vlastní matku, než aby stín pochybnosti dopadl na jejich osobu. Paralyzující děs a hrůza kolují jejich krevním řečištěm pokaždé, pokud by si snad jen někdo o nich mohl pomyslet, že oni udělali něco špatně.

Problémy se zákonem: Kvůli své impulzivitě, absenci strachu a nedostatku respektu k pravidlům a normám společnosti se psychopati často dostávají do konfliktu se zákonem.

Naštěstí zákony přírody platí pro všechny. Stejně jako běžní smrtelníci, tak i psychopati mají své Achillovy paty.

Díky svému jednání jsou natolik v bryndě, že dobře informovaným jedincům stačí jen lehce škrtnout zápalkou a oni se v těch svých lžích, manipulacích a sviňárnách rozloží na prvočástice.

Problém je, že postavit se jim dokáže jen málokdo a protože jsou psychopaté ochotni ve sporu přijít úplně o vše, tak to s nimi bývá velice náročný souboj.

V dalším pokračování tohoto článku si popíšeme jednotlivé fáze, jimiž každý vztah s psychopatem postupně prochází.

Nezáleží na tom, zda se jedná o vztah přátelský, intimní nebo pracovní.

Rozdíl je pouze v časovém rámci.

Někdy se celý scénář může odehrát během pár týdnů. Jindy to může trvat i celou věčnost.

Nezapomínejme, že psychopaté jsou predátoři a my ostatní jsme jejich každodenní kořist.

Díky své netrpělivosti se v jejich pětibodovém manipulativním scénáři odehraje rychlý přechod z fáze vábení a okouzlení do fáze vysávání.

Tento pětibodový scénář dostanete v pokračování tohoto článku jako návod, abyste měli vhodné informace a mohli jste se psychopatům adekvátně bránit.

Následovat budou i příběhy o skutečných psychopatech.

Rozhodně se už teď máte nač těšit!

Pokud se vám líbí mé psaní, nezapomeňte dát follow a sdílet článek na vašich sociálních sítích.

Děkuji moc za vaši přízeň,

Martin