DIGITÁLNÍ INFORMAČNÍ SPOLEČNOST A SÍŤOVÁ NEUTRALITA

V této eseji se budu věnovat tématům — digitální informační společnost a síťová neutralita. V eseji postupně vysvětlím samotný pojem informační společnost a s ní spojené problémy jako je informační chudoba a informační bohatství, poté se přesunu k normám — Lex informatica, kód. A v další části bude předmětem zájmu síťová neutralita, vysvětlím princip a co síťová neutralita znamená. Zabývat se budu síťovou neutralitou v EU a USA, kde uvedu některé spory při porušení pravidel síťové neutrality. V eseji také uvedu nejčastější argumenty pro a proti.

Informační společnost není žádný nový pojem, ale v současnosti je velmi používán.

Kdy ale můžeme určit, že se jedná o informační společnost? Existuje ekonomická informační společnost, dále pracovní, technologická, politická a sociokulturní informační společnost. Kdy ale o ní můžeme takto hovořit?

„Nejobjektivnější pojetí informační společnosti je založené na ekonomice. Když je většina ekonomických aktivit a bohatství založena na nehmotných informačních komoditách, pak se zdá být rozumné popisovat ji jako informační společnost.“[1] Pracovní informační společnost znamená, že většina lidí v určité společnosti je zaměstnána jako informační pracovnici, tudíž opět můžeme mluvit o informační společnosti. Pokud chceme hovořit o společnosti jako o technologické, je zapotřebí disponovat množstvím informační a komunikační technologie (ICT). Politická informační společnost „je taková, ve které se stanou otázky informací a ICT předmětem politických debat a aktivit na místní, národní i mezinárodní úrovni.“[2] Sociokulturní informační společnost, jak již sám název napovídá, se zaměřuje na otázky sociálního cítění, chování a kultury. Tento výraz se používá k označení společnosti uvědomující si, že informace jsou důležité a mohou sloužit jako komunikační nástroje.

Obecně lze říct, že „informační společnost je společnost, která se opírá o shromažďování, využívání a šíření informací.“[3] Informace byly pro lidstvo vždy důležité, v historii můžeme vidět, že mít informace znamenalo moc. O informační společnosti začínáme hovořit již s nástupem hliněných destiček, nejvíce ale až s příchodem tisku, společnost se rozvíjela po staletí společně s příchodem nových komunikačních médií jako byl telegraf, rádio, telefon a nakonec internet. Dnešní společnost je čím dál tím více závislá na informacích, které slouží jako zboží, obzvláště v době digitálních technologií a internetu.

S informační společností souvisí ještě několik důležitých pojmů, které považuji za vhodné zmínit. Informační dálnice je první z nich, jedná se o infrastrukturu, která umožňuje velké propojení informačních zdrojů. Tyto dálnice jsou budovány od poloviny devadesátých let a dnes se setkáváme spíše se superdálnicemi, které jsou centralizované, organizované a kontrolované. Kolem informační společnosti jsou i určité problémy a propasti, mezi problémy řadíme informační přetížení, které nastává při situaci, kdy máme mnoho relevantních a užitečných informací, tyto informace jsou nám poté spíše na obtíž než pomocí. Když mluvím o propasti, mám tím na mysli digitální propast ve spojení s informační chudobou. Často se jedná o rozdíl mezi informačně bohatými a informačně chudými, kdy bohatí mají lepší prostředky na získávání informací nebo žijí v místech, kde jsou informace lépe dostupné, naopak je to u informačně chudých, z části jsou to lidé žijící v zemích třetího světa nebo v zemích, kde jsou informace cenzurovány ze stran autorit, nebo na ně jednoduše nemají finanční prostředky. Samozřejmě mezi aspekty informační chodby nebo informačního bohatství patří schopnost získávat informace na základě informační gramotnosti. Zmíněné skutečnosti zapříčiňují to, čemu se říká digitální propast.

Digitální propast ale nemusí vznikat jen mezi chudými a bohatými, objevuje se mezi generacemi, mladší generace vyrůstá společně s technologiemi, a tak je schopnější v práci s ICT a ve věci získávání informací. “ […] různé generace mohou vyžadovat různé poskytování informací. Starší generace, neobeznámená s novými ICT technologiemi, může vytvořit skupinu „informačně chudých“.[4] Osobně digitální propast pozoruji u svých prarodičů, jelikož je to starší generace. Nedokážou si vyhledávat ověřené informace, ačkoli používají mobilní telefon i osobní počítač s internetovým připojením. Ve většině případů nacházejí málo informací o určitém tématu nebo dezinformace, ať již na sociálních sítích nebo kdekoli jinde na internetu, s veškerým ICT vybavením jim pomáhám já. Mnoho věcí, které umím se jim snažím předat pro zlepšení jejich vyhledávacích dovedností ve jménu zmenšení digitální propasti a informační chudoby.

Nyní, když máme okrajově osvětlené pojmy informační společnosti se nejdříve přesunu k normám informační společnosti — Lex Informatica, kód. A dále k síťové neutralitě. „Budování infrastruktury, resp. architektury internetu, se ve skutečnosti do značné míry prolíná s tvorbou a aplikací regulačních mechanismů kyberprostoru. Tato síťová architektura pak logicky do určité míry determinuje, co je v kyberprostoru dovoleno a co ne, resp. tvůrci síťové architektury rozhodují o možnostech chování v kyberprostoru.“[5] Hardwarová a Softwarová architektura se dnes nazývá kódem či zákonem, termín se dá vykládat i jako kodex. Kodex, o kterém se zde bavíme stanovuje hranice jednání v kyberprostoru. Samotná podstata internetu stojí na regulaci, zda kód vytvoří svobodný či represivní kyberprostor.[6] Kód lze také nazvat dle Reidenbergra lex infromatica.[7] „ISP[8] i uživatelé jsou v neohraničeném kybernetickém prostoru vystaveni měnícím se národním právním i kolizním úpravám. Proto principy, které řídí zacházení s digitálními informacemi (lex infromatica), by měli nabídnout stabilitu a předvídatelnost, tak aby členové globální informační společnosti měli dostatečnou důvěru a jejich komunity tak mohly prospívat.“[9] V informační společnosti vytvářejí ve většině případů orgány státu určitá pravidla, který bývají závazná, ty se uplatňují na základě nastavení informační infrastruktury. Státy mohou mít vliv na fungování sítě, respektive chování v ní, vytvořením standardů, filtrů a regulaci ISP včetně uživatele, jelikož spadá pod jurisdikci státu. „Lex infromatica vytvářejí ISP v rámci toho, co jim zákon, pod něhož spadají dovoluje.“[10] Příkladem je přijetí zákona na ochranu dětí na internetu v roce 2000 ve Spojených Státech Amerických, zákon snažící se eliminovat přístup dětí k pornografickým stránkám v rámci knihoven.[11]

Zmíněný příklad je ale jeden z mnoha, jak stát může regulovat chování na internetu, může tím např. dosáhnout dalšími regulacemi ISP ve své jurisdikci.

Skrze internet nám stále přibývají nové informace, včetně různých nástrojů a služeb, s tím je spojen růst dat, které k nám proudí. Společnost čím dál tím více využívá komunikační technologie jako například PC, telefon a tablet s připojením na internet a přístupem na World Wide Web. Pomocí vyhledávačů prohlížíme různý obsah, zde přichází síťová neutralita hrát svou roli.

Než definuji síťovou neutralitu je třeba zmínit, že internet k nám proudí od poskytovatele internetu, tzv. ISP, a právě na něm leží většinová míra odpovědnosti. ISP je zároveň oprávněn vykonávat kontrolu nad množstvím vlastního přenosu, rychlosti a stability. Obecná definice samotné síťové neutrality neexistuje, ale je možné se setkat s několika způsoby, jak ji definovat. Autorem pojmu je Tim Wu, který ji definuje jako nediskriminaci žádných aplikací na internetu.[12] Lessig a McChesney říkají, že neutralita internetu znamená, že s internetovým obsahem je třeba zacházet rovno a mít dostupnou stejnou rychlost připojení.[13] Internet je veřejná služba a z toho důvodu by se na webové zprostředkovatele mělo nahlížet jako na poskytovatele veřejných služeb, tzn. poskytnout rovnocenný přístup ke všem datům a internetovým stránkám bez ohledu na obsah. Síťová neutralita v zásadě funguje na následujících principech:

• Rovnoměrně doručovaný obsah

• Svobodný přístup k informacím

• Ochrana před neodůvodněnou diskriminací načítání obsahu

• Nemožnost si zaplatit prioritní přenos dat

• Zákaz zpomalování přenosu internetového obsahu

• Zajištění transparentnosti na základě zveřejnění postupu při správy sítě.[14]

Než se dostanu dále k síťové neutralitě, je vhodné zmínit princip zero rating, který se k pojmu váže. Je to praktika, při které se neodečítají data za použití konkrétní aplikace z objemu datového balíčku u mobilního operátora. Jedná se většinou o aplikace jako Facebook, Instagram, Messenger u sociálních sítí a u streamovacích služeb o aplikace Spotify a Apple Music. Kde je chyba? Proč to souvisí se síťovou neutralitou? Argument je takový, že tento princip je vnímán jako diferenciace internetu, jelikož jsou tyto aplikace zdarma. Zero rating ovlivňuje konkurenci mezi ISP a poskytovateli obsahu. Jednoduše se jedná o jakousi propagaci aplikace před jinou, jelikož pokud je taková aplikace nezpeněžena, přiláká více uživatelů. Z mé vlastní zkušenosti jakožto zaměstnance jednoho z mobilních operátorů mohu říct, že jsou tyto služby velmi populární. U naší společnosti jsou nejpopulárnější dva balíčky, a to tzv. Chat pass a Social pass. Není se čemu divit, jelikož tyto balíčky obsahují aplikace jako Facebook, Instagram, Messenger, WhatsApp a další. Než já sám přešel na neomezený datový objem, používal jsem tyto balíčky, jelikož stejně jako mnoho dalších lidí, většinou mladých, i já jsem stále on-line na síti. Trend těchto balíčků ale zmenšuje příchod tarifů s neomezenými daty.

Zpět k síťové neutralitě, a to konkrétně do USA, místo, kde vznikl neutrální internet a byla síťová neutralita doma. V USA vykonává kontrolu nad ISP Federální komunikační komise (FCC[15]). Ve spojených státech probíhá dlouhá debata o síťové neutralitě a o jejím zachování. Neutralita internetu v USA fungovala do té doby, než Trumpova administrativa zvolila Ajit Paia do vedení FCC, který přišel s návrhem zrušit síťovou neutralitu. Návrh byl prosazen v roce 2018 a síťová neutralita zrušena. Neznamená to ale, že by neutralita sítě již v USA neexistovala. „Některé státy unie uplatňují vlastní ochranu neutrality provozu na internetu. Například v New Yorku a Montaně guvernéři podepsali výkonné příkazy k dodržování pravidel neutrality sítě, zatímco jiní, včetně Oregonu a Washingtonu, přijali vlastní zákony, které brání poskytovatelům internetových služeb upřednostňovat určitý obsah.“[16] Nový prezident Joe Biden se nechal slyšet, že jeho vláda bude usilovat o znovuzavedení síťové neutrality.

V EU síťovou neutralitu upravuje „Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se stanoví opatření týkající se přístupu k otevřenému internetu a mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací a nařízení (EU) č. 531/2012 o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii.“[17] Nařízení umožňuje vymahatelnost práv koncových uživatelů v EU. V nařízení se objevuje zásada o nediskriminačním přenosu dat. V nařízení Článek 3 odstavec 3, která se považuje za základ neutrality v sítě v EU je uvedeno: „Poskytovatelé služeb přístupu k internetu nakládají při poskytování služeb přístupu k internetu s veškerým provozem stejně, bez diskriminace, omezení nebo narušování a bez ohledu na odesílatele a příjemce, na obsah, ke kterému se přistupuje nebo který se šíří, na používané či poskytované aplikace nebo služby nebo na použité koncové zařízení.“[18] Na úrovni České republiky je příslušný dozorový orgán Český telekomunikační úřad (ČTÚ), uděluje pokuty a sjednává nápravy.

Problematiku síťové neutrality jsem nikdy v mém životě neřešil, abych pravdu řekl, do přednášky o síťové neutralitě jsem o tomto tématu tak nepřemýšlel, věděl jsem, o co se jedná a jaká je přibližná definice. Jelikož v České republice není moc sporů a případů porušení síťové neutrality, uvedu některé problémy týkající se případů z USA a jeden z ČR.

V České republice se jednalo o případ, kdy ČTÚ obvinil O2 z porušení síťové neutrality u Spotify. Jedná se o spor z roku 2016, kdy se klientům neúčtovala data za použití aplikace ani v tom případě, kdy již žádná neměli. Vidíme, že se jedná o princip zero rating. Čím tedy porušilo O2 princip síťové neutrality? O2 zde nesplnilo veškeré podmínky, a tak dle ČSÚ došlo k zvýhodnění jedné konkrétní služby na úkor druhých. Způsob, jakým O2 zprostředkovával přístup k Spotify je proti evropskému nařízení o síťové neutralitě.[19]

V USA se objevují spory častěji, uvedu zde pár příkladů. První z případů, kdy došlo k porušení bylo, když Comcast požadoval poplatky po Netflixu, a i po zákaznících. Netflix po letech boje souhlasil s tím, že bude platit poplatky Comcastu, ale to mu nestačilo, tak začal omezovat zákazníky, kteří využívali své datové připojení na maximum. Comcast toleroval spotřebu dat 300 GB měsíčně nebo 130 hodin HD videa, po vyčerpání byl poplatek 10 USD za 50 GB. Spekulovalo se, že pod podobným tlakem je i YouTube.[20] Dalším případem je spor mezi AT&T a Deutsche Telekom, kdy blokovaly Skype pro iPhone. Stalo se tak po uvolnění klienta pro iPhone, kdy byl o něj obrovský zájem, mobilní operátoři si vynutili omezení jen na WiFi, zatímco Telekom (T-Mobile) klientům sdělil, že mají používání VoIP klientů zakázané ve smlouvách. AT&T argumentovala tím, že Apple tímto podporuje její přímé konkurenty. Telekomu by klient dle jejich slov omezoval propustnost sítě.[21] Několik dalších příkladů — Verzion nejspíše zpomaloval Netlfix a YouTube, Madison River Communication blokovala svým klientům volání přes internet, Verzion blokoval službu Google Wallet.

Mezi argumenty pro síťovou neutralitu patří ochrana digitálních práv a svobod, kdy svoboda projevu zabraňují ISP vlastnit mnoho sdělovacích prostředků a potlačovat nezávislý obsah. Dále je zde podpora hospodářské soutěže a inovací, neřízený tok informací znamená otevřenější internet a umožňuje tak prosazovat inovativní myšlenky. Argumentem pro je podpora malých podniků, tzn. datový tok načítá stránky malých podniků stejně rychle jako těch velkých. Takže si korporátní či jiná velká společnost nemůže zaplatit rychlejší přenos dat při načítání a prohlížení jejich webu.[22]

Argumenty proti síťové neutralitě jsou obavy ze snížení investic, síťová neutralita dle ISP zamezuje možnost lépe zpeněžovat podnikání. Z dlouhodobého hlediska je pro ně poškozující. Zbytečné předpisy další proti, zde odpůrci tvrdí, že síťová neutralita naopak brání inovacím na základě vládních předpisů.[23] Poslední z argumentů, který zde zmíním uvedl Ajit Pai, a to že podle ISP „regulační vniknutí do našich obchodů … by nás pravděpodobně donutilo k tomu, abychom zvýšili ceny, zpozdili expanzi nebo obě možnosti.“[24]

Závěrem této eseje bych chtěl zmínit, že osobně jsem za síťovou neutralitu a doufám, že se v USA podaří sjednotit pravidla internetu. Síťová neutralita je téma velmi kontroverzní a hýbe současným technologickým světem. Názory na ni se v mnoha ohledech liší. Vyvstává zde otázka, potřebujeme neutralitu sítě nebo ne? Každá mince má dvě strany a neutralita internetu není o toto ochuzena. Existují argumenty pro a proti. Ale jestli opravdu potřebujeme neutrální internet si musíme odpovědět každý sám, jelikož názory laiků i odborníků se liší a jsou v mnoha případech subjektivní.

[1] BAWDEN, David. Úvod do informační vědy. str. 306.

[2] Tamtéž str. 307.

[3] WikiKnihovna: Informační společnost (globální výchova) [online]. Dostupné z: https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Informačn%C3%AD_společnost_(globáln%C3%AD_výchova)#Co_je_informa.C4.8Dn.C3.AD_spole.C4.8Dnost.3F.

[4] BAWDEN, David. Úvod do informační vědy. str. 320.

[5] ANDRUŠKO, Alena. Internet, informační společnost a autorské právo. Str. 34.

[6] Tamtéž. Str. 34.

[7] Joel R. Reidenberg, Lex Informatica: The Formulation of Information Policy Rules through Technology.

[8] ISP — internet service provider — poskytovatel internetového připojení

[9] ANDRUŠKO, Alena. Internet, informační společnost a autorské právo. Str. 36.

[10] ANDRUŠKO, Alena. Internet, informační společnost a autorské právo. Str. 37.

[11] ANDRUŠKO, Alena. Internet, informační společnost a autorské právo. Str. 37.

[12] Wu, T.: Network Neutrality, Broadband Discrimination. Str. 15.

[13] SHELANSKI, Howard A. Vertical Relations and ‘Neutrality’in Broadband Communications: Neither Market nor Hierarchy? Regulation, Deregulation, Regulation: Institutional Perspectives. Str. 27.

[14] ALLAN, Andy. 6 PRINCIPLES OF NET NEUTRALITY AND HOW THEY SUPPORT STEM.

[15] Obdoba Českého telekomunikačního úřadu.

[16] VŠETEČKA, Roman. V USA končí síťová neutralita. Poskytovatele mohou někomu internet brzdit.

[17] Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) 2015/2120: opatření týkající se přístupu k otevřenému internetu. Evropská unie, 2015.

[18] Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) 2015/2120: opatření týkající se přístupu k otevřenému internetu. Evropská unie, 2015.

[19] ČTÚ obvinil O2 z porušení síťové neutrality u Spotify. Dostupné z: https://www.dsl.cz/clanky/ctu-obvinil-o2-z-poruseni-sitove-neutrality-u-spotify.

[20] JEŽEK, David. USA pohřbívají síťovou neutralitu: Comcast vs Netflix a zákazník jako rukojmí.

[21] PETERKA, Jiří. Stalo se: Skype pro iPhone znovu nastolil otázku síťové neutrality.

[22] HALL, Brittany. Co je síťová neutralita? Základní příručka: (Aktualizace 2021).

[23] HALL, Brittany. Co je síťová neutralita? Základní příručka: (Aktualizace 2021).

[24] Tamtéž.