Gigifikace vzdělávání

Máme k dispozici nekonečné množství informací a technologií, ale čím dál méně si rozumíme v tom, co je vlastně smyslem učení. Nacházíme se v bodě, kdy se vzdělání přestává „žít“ a začíná se pouze „konzumovat“. Už nejde jen o to „něco vystudovat“, ale o to, jak si v záplavě technologií poskládat vlastní cestu k přežití. Tato proměna má dvě tváře, nabízí sice svobodu, ale zároveň hrozí, že z učení vymaže lidskost a hloubku.

Globální trh a fragmentace vědění

V dnešním trhu práce, ovládaný logikou *gig economy* (zakázková ekonomika) *hrají klíčovou roli praktické dovednosti, a i vzdělání se tzv. gigifikuje***, tedy začíná mít podobu krátkodobých zakázek, kde převládají hvězdičky a recenze dle toho, zda dokážete dodat zakázku „tady a teď“ (Herrmann et al., 2023).

Namísto tedy uceleného balíku vědění preferujeme kupování mikrocertifikátů na jednu dovednost, které nám svítí na LinkedInu formou odznaků absolvovaných kurzů například od Googlu. Je to podobné, jako když si dříve lidé kupovali celá hudební alba (diplom), ale dnes si na Spotify pouštějí jen jednotlivé písničky (kurzy). Problém je, že vám pak chybí ten širší kontext a souvislosti mezi jednotlivými skladbami (Wheelahan & Moodie, 2022).

Filozoficky vzato jde o „rozbití celistvosti“ neboli fragmentaci vědění. Už nestudujeme obor, abychom pochopili svět, ale kupujeme si „balíčky dovedností“, abychom přežili příští měsíc (Wheelahan & Moodie, 2022). Z člověka se stává produkt, který se musí neustále upgradovat, aby neustrnul a student je dnes spíše dodavatelem dovedností.

Vzdělávací fast-food

Ruku v ruce s tím jde proměna institucí. Univerzita už není výhradně chrámem vědění, ale spíše se (zejména v zahraničí) postupně traformuje na „eshop s certifikáty“. Pokud si prestižní „nálepku kvality“ mohou dovolit jen ti, kteří na to mají finance, stává se kvalitní vzdělání luxusním zbožím pro elity, zatímco zbytek světa sbírá drobky v levných online kurzech (Moodie & Wheelahan, 2021).

Vzdělávání se tak stává produktem a otázkou je:

„Pokud se učíme jen to, co zrovna „sype“, kdo bude přemýšlet o tom, co je správné?“.

Virtuální most přes akademické bariéry

Mnohé tradiční univerzity často připomínají uzavřené ekosystémy trpící akademickým inbreedingem. Je to intelektuální incest, kde se dokola recyklují stejné pravdy. Proti tomu stojí dravý oceán globálního trhu, který kvalitu redukuje na cenu kurzu (Moodie & Wheelahan, 2021). Propojkou mezi těmito světy může být COIL (Collaborative Online International Learning). Ten má potenciál rozbít izolaci „rybníčků“ a vnést do nich čerstvý vítr zvenčí (Chan, 2025). Ale i zde číhá možný zádrhel. Pokud COIL využijeme jen k tréninku fungování v mezinárodních týmech bez hlubokého akademického vedení, stává se jen nácvikem pro korporátní provoz. Skutečná internacionalizace by měla být o střetu kultur, ne o sjednocení tabulek. (O’Dowd, 2018).

AI jako berlička k mentální lenosti?

Celý tento systém by nefungoval bez digitálních platforem a dnes i umělé inteligence. AI gigifikaci urychluje, protože umožňuje vytvářet a absolvovat kurzy masově a rychle. Hrozí však, že se učení změní v mechanickou interakci se strojem, kde student jen „konzumuje“ instrukce, místo aby o nich přemýšlel (Melchior & Farinosi, 2026).

Největším nebezpečím dneška není to, že vzdělání bude drahé, ale že bude „prázdné“. Hrozí nám model, kde se elity budou učit kriticky myslet v osobním kontaktu s mistry, zatímco zbytek světa bude odkázán na automatizované „gigifikované kurzy“ a algoritmy.

Aby internacionalizace nesloužila jen k efektivnější produkci pracovních sil, mšli bychom se vrátit k podstatě, kdy vzdělání není produkt, který si koupím, ale proces, při kterém se stávám člověkem. Kvalita by neměla být zakoupenou nálepkou, ale zárukou, že instituce (i přes všechny své inbreedingové chyby) stále chrání prostor pro svobodné, hluboké a (ne)užitečné přemýšlení.

_

Chan, C. K. Y. (2025). A scoping review of empirical research on Collaborative Online International Learning (COIL) implementation. Educational Research Review, 49, 100749. https://doi.org/10.1016/j.edurev.2025.100749

Herrmann, A. M., et al. (2023). “We don’t need no (higher) education” — How the gig economy challenges the education-income paradigm. Technological Forecasting & Social Change, 186, 122136. https://doi.org/10.1016/j.techfore.2022.122136

Melchior, C., & Farinosi, M. (2026). From Support to Dependency: Exploring Student Perceptions of Generative AI. Comunicar, 84, XXXIV. https://doi.org/10.5281/zenodo.18115566

Moodie, G., & Wheelahan, L. (2021). Credentialing micro-credentials. Journal of Teaching and Learning for Graduate Employability, 12(1), 58–71. https://www.researchgate.net/publication/389132941_Credentialing_micro_credentials

O’Dowd, R. (2018). From virtual exchange to COIL in the European Higher Education Area. Cultural Studies, 32(3), 425–445. https://journal.unicollaboration.org/article/view/35567/33147

Wheelahan, L., & Moodie, G. (2022). Gig qualifications for the gig economy: micro-credentials and the ‘hungry mile’. Higher Education, 83, 1279–1295. https://doi.org/10.1007/s10734-021-00742-3