Formy sebevzdělávání v informační společnosti

Svět kolem nás se velmi rychle proměňuje. Nové technologie a přístupy ovlivňují naše životy ne v rámci desítek či vyšších jednotek let, ale v poslední době i v řádech měsíců. Formální vzdělávání není schopné na tyto změny reagovat a bude potřeba jeho revize. Abychom se uplatnili na trhu práce a v životě obecně, je nutné se sebevzdělávat. Jaké sebevzdělávání může mít formy a jak se sebevzdělávám já?

Zdroj: OpenAI, Generated using the Sora model

Nutné proměny v sebevzdělávání samozřejmě pohání vzestup umělé inteligence. Některé pracovní pozice začínají zanikat případně se drasticky promeňovat, protože velké množství práce už dnes zastane AI. Zároveň se velmi posouvá potřebná odbornost což vidím i ve svém zaměstnání — pro marketéry bylo potřeba úzce spolupracovat s vývojáři. Dnes už se počítá s tím, že základní věci z prostředí programátorů musí umět každý. Ale „umět“ je trochu silné slovo — vhodnější je „umět si poradit“.

Cest k sebevzdělávání je v dnešní době mnoho

Online kurzy a MOOC platformy jako Coursera nebo Udemy poskytují velké množství kurzů za poměrně přijatelné ceny. Zároveň ale podporují inflaci certifikátů, o které jsem psal v jednom ze svých minulých článků.

Další možností jsou formy mentoringu a komunitního učení. Tato forma je vhodná pro ty, kteří už vědí, v čem se chtějí sebevzdělávat a chtějí si prohloubit své znalosti. Komunitních fór, skupin na Discordu či Slacku je mnoho, takže si stačí jen vybrat.

Learning by doing — moje oblíbená forma sebevzdělávání. Něco neumím, ale chci to umět nebo to umět potřebuju. Např. jsem nikdy netvořil webové stránky, ale musel jsem si založil své studentské portfolio. Tak jsem si k tomu sednul a od nuly jsem začal zkoumat a zkoušet, dokud se to nepovedlo.

V poslední době oblíbeným termínem je micro-learning. Jedná se o pravidelnou aktivitu, při které se v rámci dne pár minut vzdělávám. Důležitá je ona pravidelnost, protože za jeden den aplikace micro-learningu se nic nenaučím, ale když se na své úsilí podívám zpětně třeba rok zpátky, výsledky budou znát. Forma je poměrně volná — přečíst si newsletter, poslechnout si podcast, projít si LinkedIn expertů v oboru atd.

Reflexe a sdílení poznatků jsou nedílnou součástí úspěšného (sebe)vzdělávání. Zpětnou vazbu potřebujeme všichni. Tuto aktivitu je možné spojit s komunitním učením, případně s tvorbou portfolia, při které se retrospektivně a s odstupem dívám na to, co jsem se naučil.

Jak se sebevzdělávám já

jelikož pracuju jako digitální analytik, sebevzdělávání je nedílnou součástí mojí pracovní náplně. Svět se mění rychle, ale digitální prostředí se mění každý den. Téměř každý den musím sledovat novinky, které se následně snažím aplikovat do své práce.

MOOC kurzy využívám, ale dnes už ne tolik, jako dřív. Dostávám se do fáze, kdy z celého kurzu, který má někdy i desítky hodin je pro mě relevantní pouze malá část. Zároveň je tvorba kvalitních kurzů velmi časově náročná, a tak není možné, aby reflektovaly ty nejžhavější novinky.

Naproti tomu mentoring využívám neustále. Mám zpravidla vždy jeden aktivní, kde s odborníkem na pravidelné bázi probírám určitý aspekt digitální analytiky, ve kterém se chci zlepšit. Tímto stylem jsem podstoupil mentoring na Google Tag Manager, práci s BigQuery a Dataformem a nyní mám mentoring na prostředí Google Cloud Platform.

Komunitní učení je rovněž velmi využívaný formát — jednak pracují v marketingové agentuře, a pokud je na těchto agenturách něco dobré, tak je to množství odborníků z různých profesí. Kromě digitální analytiky se tak dále vzdělávám v marketingu, reklamních nástrojích, ale i projektovém řízení.

Neodmyslitelnou součástí je i koncept Learning by doing. Každý zákazník a každý produkt je velmi specifický, takže zpravidla nenarazím na stejná řešení. Musím ho tedy vymyslet a u každého klienta se naučím něco nového.

Micro-learning aplikuju ve formě LinkedInu, kam sám aktivně přispívám, ale zároveň se zapojuju do diskuzí s ostatními. LinkedIn je rovněž místo, kde informace získám nejrychleji, pokud nepočítám např. komunitní Slack pro webové analytiky.

A konečně — reflexe a sdílení poznaků. Ta probíhá v mém zaměstnání na pravidelné úrovni. Je to pro mě velmi důležité, protože se nemusíme všichni sebevzdělávat ve stejných věcech, ale důležité znalosti si sdílet a zároveň si doporučovat další formy.

Závěrem…

Sebevzdělávání má neodmyslitelné místo v mém životě. Je to investice do přítomnosti i budoucnosti. Pokud bych se na něj teď „vykašlal“, nepocítil bych to možná hned, ale za pár měsíců či let bych toho hořce litoval. V dynamickém světě je učení neustálý proces — a věřím, že právě ochota se učit bude jedním z nejdůležitějších předpokladů úspěchu i spokojenosti v životě.