Roadtrip 2020

Když máte studenty, ze kterých se stávají přátelé — jedete s nimi s radostí i pod stan.

Cornštejn

Před několika měsíci se nás studenti z fakulty celkem nevinně zeptali, jestli nechceme s nimi na kousek jejich roadtripu po republice. Ačkoliv na ně dost trpím (byl to první ročník, co jsem mohl na vysoké učit), trochu jsem si říkal, jak to zvládneme několik dní v polních podmínkách. Omyl, bylo to skvělé. To obvykle bývá, když jsem z toho nervózní.

Všechny lokality, které jsme s partou zvládli navštívit mi přijdou zajímavé, takže bych se o ně rád podělil s ostatními. Třeba vás i jen fragmenty budou inspirovat k výjezdu.

Boubín.

Plán byl v první půlce července projet republiku napříč a přitom navštívit navzájem naše domovy. Laura s Jess mě zasvětili do itineráře a ujistili mě, že jedeme autem a nebudeme v divočině. Bez auta jsme zvyklí tahat co nejméně věcí a hodně promýšlet, co se sebou opravdu potřebujeme (což se mi později vymstilo). Ale tenhle tým končících bakalářů umění je naopak extrémně praktický a my se nemuseli téměř o nic starat. Obvykle se nemusím starat o to, jak splní zadané potřebnosti v rámci ateliéru a tak jsem se i tady mohl víceméně jen nechat vést. Byl to pro mě dost rozdíl, většinu výletů plánuji já a musím mít široký přehled o místě, infrastruktuře a možnostech.

Vybavení čítalo vařič, vždycky dostatek jídla, dvě auta, stany a samozřejmě kytara.

Připojili jsme se na část letošního roadtripu, takže vám ukážu jen prvních pár dní a pak konec, vlezla na nám do toho práce v Ústí.

Měli jsme celkem tempo a každý den jsme zažívali novoty. Po tom, kdy jsme se oddělili, zbytek skupiny potvrdil, že by bylo dobré si dát jednou za čas den volna bez přejezdů. Takže doporučuji pár dní velmi zvolna.

Trasa

[embed]Mapy.cz Nejpoužívanější mapový portál v ČR s celou řadou tématických map - základní, turistickou, cyklistickou, dopravní a plno…mapy.cz

Mikulov

Úžasná pošta v Mikulově.

První zastávkou byl Mikulov, město známé vínem. Jess rodiče jsou dost na hrozny, pravidelně totiž navštěvují místní akci Otevřené sklepy. Letos měli organizátoři připravené omezené množství lístků s ohledem na hygienická nařízení, tudíž jsem i sebe překvapil nákupem lístků v poslední den předprodeje a úspěšně je zakoupil. Ty vám zajistí přístup do pětadvaceti sklepů s brandovanou skleničkou a katalogem všech vín, která můžete ochutnat v místních sklepích a stáncích.

Upřímně nejsem žádný znalec vína, ani Moravy. Proto mi přišlo zajímavé se toho vůbec účastnit a víc sledovat a poslouchat. Zprvu se dokonce snažíme s Dášou dělat poznámky, abychom si pamatovali, které vzorky nás okouzlily. Po pátém sklípku je myslím poznámkování spíše kontrolou držení stavby písma, než hlubší analýza kvality ochutnávaného vína.

Druhá zastávka.

Procházení a ochutnávání vás jistě unaví a tak doporučuji dopředu vyhledat místo kam zapadnete (a zarezervovat, protože všude bude plno) na jídlo. Dobré víno je potřeba prokládat i ucházející gastronomií. Protože my jsme si žádnou restauraci nevyhlédli — Ano šéfe plním tedy houskami a olomouckými tvarůžky.

Tečka nechybí samozřejmě.

Bydlíme nad vinicemi a musím uznat, že to je opravdu okouzlující se v sedm ráno vysoukat ze stanu do takového pohledu. Je to pro nás odlišná krajina a jsme nadšení :)

Noc nad vinicemi.

Vajíčka a kafe — říkal někdo tramp?

Cornštejn

Naplněni zážitky z procházení sklípků a nepřeberného množství situačního humoru přejíždíme k Vranovu nad Dyjí, kde máme přespat v kempu Bítov. Už z toho, jak je nacpáno auty kolem hradu Cornštejn, na který se také chystáme, je zřejmý, že bude kemp úplně plný. Ale protože my s Dášou, jako nejstarší, víme, jak místo karimatky sehnat postel, voláme kamarádovi, u kterého jsme slavili konec roku na chatě kousek od kempu.

O deset minut později Dáša loví v tajné skrýši a dostáváme možnost se pohodlně vyspat s pohledem na hladinu řeky.

Saša pro změnu před lety provázela na místním hradu Cornštejn, takže nám další odpoledne mistrně podává výklad o faktech a mýtech gotické památky.

Šumava

Přesouváme se k Boubínskému pralesu. Bydlíme s aplikací Bez Kempu, která nám našla místo na louce nad kempem. Ten je skoro prázdný, holt asi tahle část Šumavy tolik nelákala zrovna. Proč je to “bezkempu” je za chvíli jasné. Ráno jsem ve stanu přilepený ke stěně, protože louka je drobet z kopce a celou noc kloužu. Kromě toho tahle noc s osmi stupni celsia nám potvrzuje, že letošní prázdniny jsou počasím (a logicky pandemií) výrazně odlišné od předchozích parných lét.

Pomalá rána!

Ambiente na cestách.

Kousek od kempu je úžasná hospoda v Zátoři. Místní hospodský tu má šerifskou hvězdu, hraje mu Baumaxa z rádia a na jídelním lístku s utopenci a hermelíny má lakonické “Občas taky máme”. A točí Platan!

Při pohledu na Tečku s kamenou prohlásí “To nevíte, že sem komunisti a psi nepatří?” a znervózníme. Potom nám řekne, že to byl vtip. Jenže výraz v tváři se vůbec nezměnil, takže to taky humor být prostě nemusel. Vypadá to, že si ho místní velmi považují a dodává to šumavskému vzduchu na místní zahrádce svéráznou a unikátní atmosféru.

Architektura cestou pro pivo.

Záchytné parkoviště u Boubínského pralesa je plné aut. Turistů je tu plno a aut kolem stovky. Petrovi se trochu rozplynul sen o divoké přírodě. Na procházce obvyklou trasou směrem k rozhledně jdeme s rozestupy dvaceti metrů, všude jsou lidi. Vzhledem k času bereme roha kratším okruhem a konečně jsme sami. Současné léto bude pro všechny místní po republice opravdu náročné.

Prales jsem si pamatoval úplně zarostlý, hlavně vnitřní část je bohužel poškozená asi kůrovcem. Dost smutný pohled odlišující se od obvyklé romantické představy.

Vlci

Přestože pocházím od úpatí Šumavských táhlých kopců, o mnoho věcí jsem se jako dítě přirozeně detailně nezajímal. Díky téhle partě tak jedeme do Srní na sledování vlků. Neměl jsem o tom vůbec páru. Přijíždíme dostatečně pozdě na to, abychom se vyhnuli davům. Návštěvnické centrum u příjezdu stojí mimochodem za pozornost.

Cestou jsme se stavěli na dost ucházející jídlo v Panském domě.

Celkově mi přijde, jak projíždíme okolními vesnicemi a městečky, hrozně moc se to vizuálně zvedlo. Moje dětství na Špičáku a v Železné Rudě naplněné pořádně mastným vývarem s oky a trpaslíky u silnic je naštěstí už téměř neznatelné.

Povedená budova.

Tiše se procházíme na vyvýšeném molu a pár vlků vidíme probíhajících za větvemi. Ačkoliv je jejich výběh menší než by vlk své teritorium asi považoval, mohou se před lidmi dostatečně skrýt v koutech. Stojí myslím za to přijet na komentované prohlídky.

Asi tak milioncrop

Další noc jsem zařídil přes moji mamku. Bydlí už pár let v menším domečku a všechny jsem nalákal hlavně na točení na kruhu. Mamka dělala keramiku v Bechyni a jako učitelka má nejlepší dispozice to ostatním předat. Byla moc nadšená, že se někdo zajímá o to si zkusit keramiku. Lucka zvládla udržet mističku, ostatním se to bohužel nepodařilo. Je to ohromně těžký poprvé vůbec vycentrovat hroudu a zároveň mamky kruh je samodomo, takže nemá úplně vychytanou rychlost a sílu. Prohlásila, že jestli se někdo naučí točit na tomhle stroji, tak pak dokáže točit na všem. Nakonec jsem si k tomu sedl taky. Po patnácti letech mě samotného překvapilo, jak se mi vzorně ruce složili na červenici, jakoustakous misku jsem vytočil, ale pak se to rozjelo a zničil jsem to :)

Zakládáme první ohníček za výlet a pečlivě okuřujeme naše oblečení. Mám sezení u ohně moc rád, takže se tetelím u konverzací za praskání dřeva.

Nabízím výlet s kulturou na Klenovou, gotický hrad s novogotickým zámkem. O velký vzestup místní Galerie Klatovy/Klenová se zasloužil hlavně Marcel Fišer momentálně působící v galerii v Chebu. Rozvíjel respektovanou instituci vystavující současné umění, galerie byla a stále je dost respektovanou. Bohužel před lety ho dost nevybíravě odstavili. Mamka tvrdí, že od té doby je to horší, ale neumím to realisticky posoudit. V sýpce byla environmentální instalace a výstupy ze sympozia různých kvalit, na zámku výběr ze sbírky (opakování neuškodí) a výstava fotografií vnuka Funkeho Ivana Rupeše. Pár záběrů mě baví, ale mám trochu dojem, že jde o výběr z archivu a zřejmý výstup diplomky Jolany Havelkové z ITF. Věřím, že podobných záběrů bude mít pan Rupeš spoustu a v podstatě to nic nesleduje. Proti diplomce ani popel.

Pokračujeme do mých rodných Klatov do galerie, kde sídlí i Café Jednorožec. Galerie měla výstavu Otise Lauberta. V Ústí jsme mohli vidět jeho Jelena vytvořeného z místních mýdel na Monumentální topografii. Výstava prezentovala ve dvou patrech širokou paletu jeho tvorby. Přišlo nám s Dášou, že jsou v takovém množství práce překvapivě zaměnitelné a vzorec je tak zřejmý, že to už jen přecházíme.

Jinak Klatovy jsou klidné město s pěkným historickým centrem a za poslední roky se to tu taky hodně zlepšilo. Neměli jsme moc času, takže jsme vynechali barokní lékárnu U bílého Jednorožce, Černou věž nebo katakomby pod jezuitským kostelem. Neudělal jsem ani jednu fotografii — důkaz, že jsem neměl původně v plánu tvořit text. Přestávku jsme si udělali až v Plzni na Delish. Burgery, které Václav, ten mrakodrap našeho výletu, úplně miluje.

Ten den se s partou už loučíme a budeme se připojovat na konec jejich letošního roadtripu až v Náchodě.

Město mě ohromně překvapilo množstvím zajímavých budov v centru, chovám se trochu jako blázen a pobíhám s mobilem sem tam.

Náchodský zámek — pěkný.

Komerčka a nádherné nároží.

Jess nám zařídila spaní u známých na zahradě, máme zázemí pro zkoumání okolí a kam se schovat před deštěm. Máme slíbený výlet na koně a trochu nám to komplikuje počasí. Projevuje se Jess schopnost organizační improvizace a nabízí nám hordu dalších možností. Ale předtím musíme navštívit její babičku — paní kadeřnice s dokonale upraveným účesem před nás staví hromadu chlebíčků a tajně shazuje piškoty pro Tečku ze stolu, aby v tu chvíli mohla zvolat povel “Jejda, tak teď sedni!” :) Je to sladký.

Další dny ve zkratce. Nové město nad Metují vypadá na budoucí další průzkum, procházka Peklem je velmi osvěžující. Jenže jsem tam zapadl do bahna a jsem pak jen na facku. Na Jiráskově chatě od Jurkoviče si dáváme v pořádku průměrný oběd (haló změno od řízků, guláše a smažáku!) a vzhledem k dešti mě všichni “milují”, protože je posléze táhnu se podívat na blízkou betonovou pevnost. To by taky stálo za to projet celé — je tu velká soustava na sebe navazůjících vojenských objektů ŘOP.

Nové město nad Metují

Pekelské údolí.

Jiráskova chata — překvapující Orlické hory kolem..

Pevnost Dobrošov — nacisti tuhle zrovna používali jako cvičný terč.

A koníci na závěr. Projížďka byla.

Troufám si říct, že pokud jste to dočetli až sem, dostáváte medaili za trpělivost! Celý roadtrip se mi totiž tak líbil, že nedokáži selektovat jen základní (a to by fotograf měl že). Přesto věřím, že se vám snad některé fotografie líbily a tipy na místa jsou hodná k navštívení.

Na závěr by se zasloužilo poděkovat všem — Lucii(Lauře), Petrovi, Václavovi, Jess, Aničce, Saše, Martinovi, se kterými jsme si to moc užili, všechno naplánovali a taky všem, kteří nám ukazovali nové zkušenosti, prostory a zážitky. Díky!

Užívejte si léta pokud to u vás jde!