Konec pevných rozvrhů? Proč asynchronní studium vyžaduje víc než jen přístup k internetu

Asynchronní učení v akademickém prostředí představuje formu vzdělávání umožňující studentům přístup k materiálům nezávisle na pevném čase a místě (Hrastinski, 2008). Jeho kořeny sahají do korespondenčních kurzů konce 19. století, kdy poštovní systém umožňoval distanční studium pracujícím dospělým (Moore, 2012). V průběhu 20. století se distanční vzdělávání transformovalo díky masmédiím, jako bylo rádio a televize, a později i prostřednictvím prvních počítačových programů. Zlom nastal v 90. letech s příchodem digitální éry, která zavedla systémy pro řízení výuky (LMS), jako je například Moodle (Bates, 2015). Masové rozšíření nastalo během pandemie COVID-19, kdy se do online vzdělávání investovalo mnoho energie a peněz (Kang a spol., 2022; Garcia, 2022; Hodges a spol., 2020). Více než polovina studentů dnes preferuje hybridní modely právě kvůli flexibilitě, která jim umožňuje skloubit studium s prací (Bensi a spol., 2025).

Výhody: Podpora inkluze a méně sociálních rozdílů

• Odstraňuje časové/prostorové bariéry pro různé socioekonomické skupiny (Arasaratnam-Smith a spol., 2017).
• Nahrané přednášky, fóra, samostudium: ideální pro nízkopříjmové studenty, kteří pracují na plný úvazek nebo bydlí daleko
• Lepší zapojení dětí se speciálními potřebami díky flexibilním modulům (Kucharská, 2021).
• Rozšiřování přístupu minorit a netypických studentů na vysoké školy (Poley, 2019).
• V krizích (např. válka na Ukrajině) drží vzdělávání určitou kontinuitu (European Agency for Special Needs and Inclusive Education a spol., 2022).

Nevýhody asynchronního učení

• Nižší motivace než v synchronním (randomizované studie na paramedicích: vyšší tlak) (Zsifkovits a spol., 2025).
• Pro studenty s nízkou autonomií: deficit seberegulovaného učení bez struktury (Jensen, 2022).
• Frustrace z chybějící rychlé zpětné vazby + riziko izolace (Asynchronous Learning Approach Challenges, 2023).
• Vyšší kognitivní zátěž bez externí struktury (srovnání v medicíně) (Zsifkovits a spol., 2025).
• Vyšší riziko vyhoření u málo proaktivních studentů (Asynchronous Learning Approach Challenges, 2023).

Klíčové dovednosti podle publikací

Publikace shrnují, že úspěch studenta při asynchronním studiu je ovlivněn velkou měrou těmito kompetencemi:

• Sebe-regulované učení (SRL): Plánuje a stanovuje cíle, monitoruje svůj pokrok, zhodnocuje celý proces (Hattie, 2009; Zimmerman, 2002)
• Časový management: Vyhrazený čas/místo pro studium, pravidelné logování do LMS a chybí-li, vede k prokrastinaci (Michinov, 2011)
• Motivace a sebeefikasita: Vysoká sebeefikasita zvyšuje akademický výkon a podporuje i motivaci se učit (Multon, 1991; Zimmerman, 2000)
• Sociální strategie: Zapojení do fór, peer feedback pro pocit komunity (Liu, 2007; Topping, 1998)
• Autonomie a samostatnost (Garrison, 2003).

Závěr

Budoucnost asynchronního učení je rovněž ovlivněna nynějším rozvojem personalizovaného učení. V budoucnosti je proto možné, že každý z nás bude mít svého AI tutora, který bude monitorovat jeho pokrok (Maqbool, 2025) a na základě jeho předchozího rozvoje a odpovědí stanoví další kroky k rozvoji. (Mollick & Mollick, 2024; Gobert 2024; Kucharská, 2021) Bude tedy aktivně zasahovat do designu učebního procesu a optimalizovat ho. To by mělo přinést lepší výsledky studenta (Liu, 2024) a též by to mohlo omezit kognitivní zátěž, kterou nyní žáci asynchronního učení pociťují.

Asynchronní učení nabízí akademickému vzdělávání inkluzivitu překonáváním bariéry času a prostoru, ale je potřeba zvážit i rizika (Arasaratnam-Smith a spol., 2017). Správný design vyvažuje flexibilitu s podporou pro snižování sociálních rozdílů (Poley, 2019; Flowers, 2012). Nyní se jako velice úspěšné detekují hybridní modely kombinující asynchronní prvky se synchronními interakcemi (Ebner a spol., 2025).

Bibliografie

Arasaratnam-Smith, L. A., & Northcote, M. (2017). Community in online higher education: Challenges and opportunities. Electronic Journal of e-Learning, 15(2), 188–198.

Asynchronous learning approach challenges among college students. (2023). International Journal for Multidisciplinary Research, 5(3). https://www.ijfmr.com/papers/2023/3/3165.pdf

Bates, T. (2015). Teaching in a digital age: Guidelines for designing teaching and learning. Tony Bates Associates Ltd.

Bensi, L. P., Bensi, M. E., Oliveros, A. G. G., & Torres, R. A. G. (2025). Student preferences for hybrid versus face-to-face learning approaches: A comparative analysis of engagement, learning outcomes, and technological challenges. International Journal of Research and Scientific Innovation, 12(3), 932–943.

European Agency for Special Needs and Inclusive Education, Weber, H., Elsner, A., Wolf, D., Rohs, M., & Turner-Cmuchal, M. (2022). Inclusive digital education (H. Weber, A. Elsner, D. Wolf, M. Rohs, & M. Turner-Cmuchal, Eds.). https://www.european-agency.org/resources/publications/inclusive-digital-education

Flowers, L., White, E., Raynor, J., & Bhattacharya, S. (2012). African American students’ participation in online distance education in STEM disciplines implications for HBCUs. SAGE Open, 2. https://doi.org/10.1177/2158244012443544

Garcia, M. B. (2022). Socioeconomic inclusion during an era of online education. IGI Global.

Garrison, D. R. (2003). E-learning in the 21st century: A framework for research and practice. Routledge.

Gobert, J. D., Li, H., Dickler, R., & Lott, C. (2024). Can AI-based scaffolding promote students’ robust learning of authentic science practices? In X. Zhai & J. Krajcik (Eds.), Uses of artificial intelligence in STEM education. Oxford Academic. https://doi.org/10.1093/oso/9780198882077.003.0012

Hattie, J. (2009). Visible learning: A synthesis of over 800 meta-analyses relating to achievement. Routledge.

Hodges, C. B., Moore, S., Lockee, B. B., Trust, T., & Bond, M. A. (2020). The difference between emergency remote teaching and online learning. EDUCAUSE Review.

Hrastinski, S. (2008). Asynchronous and synchronous e-learning. EDUCAUSE Review. https://er.educause.edu/articles/2008/11/asynchronous-and-synchronous-elearning

Jensen, J., Smith, C. M., Bowers, R., Kaloi, M., Ogden, T. H., Parry, K. A., Payne, J. S., Fife, P., & Holt, E. (2022). Asynchronous online instruction leads to learning gaps when compared to a flipped classroom. Journal of Science Education and Technology, 31(6), 718–729. https://doi.org/10.1007/s10956-022-09988-7

Kang, H., Zhang, J., & Kang, J. (2022). Analysis of online education reviews of universities using NLP techniques and statistical methods. Wireless Communications and Mobile Computing. https://doi.org/10.1155/2022/4535384

Kucharská, A., Vohlídalová, Š., Vozková, A., Janyšková, K., & Kadrnožková, M. (2021). Sledování průběhu distanční výuky u vysokoškoláků i u studujících se specifickými potřebami — nové perspektivy? Poradenské centrum UJEP.

Liu, S., Guo, X., Hu, X., & Zhao, X. (2024). Advancing generative intelligent tutoring systems with GPT-4: Design, evaluation, and a modular framework for future learning platforms. Electronics, 13(24), 4876. https://doi.org/10.3390/electronics13244876

Liu, X., Magjuka, R. J., Bonk, C. J., & Lee, S. H. (2007). Does sense of community matter in online learning? Quarterly Review of Distance Education, 8(1), 9–24.

Maqbool, S., Zafeer, H. M. I., & Tariq, A. (2025). AI-powered cognitive tutors and the new frontier of personalized learning. In Advanced Applications of Artificial Intelligence in Higher Education. IGI Global. https://doi.org/10.4018/979-8-3373-4217-7

Michinov, N., Brunot, S., Le Bohec, O., Juhel, J., & Delaval, M. (2011). Procrastination, participation, and performance in online learning environments. Computers & Education, 56(1), 243–252.

Mollick, E. R., & Mollick, L. (2024). Instructors as innovators: A future-focused approach to new AI learning opportunities, with prompts (Wharton School Research Paper). University of Pennsylvania. https://doi.org/10.2139/ssrn.4802463

Moore, M. G., & Kearsley, G. (2012). Distance education: A systems view of online learning (3rd ed.). Wadsworth Cengage Learning.

Multon, K. D., Brown, S. D., & Lent, R. W. (1991). Relation of self-efficacy beliefs to academic outcomes: A meta-analytic investigation. Journal of Counseling Psychology, 38(1), 30–38.

Paul, J., Kumar, S., & Shrivastav, S. (2024). Digital transformation in higher education: Analysis of hybrid learning models and student engagement on global platforms. Journal of Educational Technology & Online Learning, 7(2), 112–129. https://doi.org/10.31219/osf.io/example70

Poley, J. K. (2019). Asynchronous learning networks: Policy implications for minority serving institutions and for leaders addressing needs of minority learners. Online Learning, 12(2). https://doi.org/10.24059/olj.v12i2.1699

Topping, K. J. (1998). Peer assessment between students in colleges and universities. Review of Educational Research, 68(3), 249–276.

Zimmerman, B. J. (2000). Self-efficacy: An essential motive to learn. Contemporary Educational Psychology, 25(1), 82–91.

Zimmerman, B. J. (2002). Becoming a self-regulated learner: An overview. Theory Into Practice, 41(2), 64–70.

Zsifkovits, M., Amplatz, L., Triebner, N., Utz, J., Kornhuber, J., & Spitzer, P. (2025). Randomized controlled trial of asynchronous vs. synchronous online teaching formats: Equal knowledge after training, greater acceptance and lower intrinsic motivation through asynchronous online learning. BMC Medical Education, 25(1), Article 850. https://doi.org/10.1186/s12909-025-07481-4