Córdoba, Španělsko

Skryté lekce Erasmu

O méně viditelných formách vzdělání, které lze během studijního pobytu získat.

V roce 2021 jsem se rozhodla odjet na Erasmus do španělské Córdoby. Výběr nebyl úplně náhodný, neboť mě jižní Španělsko a jeho bohatá kultura a životní styl lákaly už nějakou dobu. Španělsky jsem v té době moc neuměla, ale naštěstí tamní univerzita měla dostatek předmětů v angličtině, takže jazyk pro mě nebyl překážkou.

Pro můj obor Arts management nebylo jednoduché po Evropě najít odpovídající předměty. Nakonec jsem se rozhodla to nebrat jako překážku, ale jako příležitost. Řekla jsem si, že zkusím něco nového a zapsala jsem si předměty úplně mimo svůj obor s tím, že mi nakonec budou všechny uznané jako volitelné.

Nakonec pro mne bylo multikulturní prostředí Erasmu možná ještě cennější než samotné předměty ve škole a odnesla jsem si z něj hned několik poznatků a dojmů, které jsem pro účely tohoto textu shrnula ve třech lekcích. Tyto lekce vnímám jako méně viditelnou formu vzdělání, které lze na Erasmu získat.

Lekce č. 1: Andalusie

Hned po příjezdu mi univerzita nabízela různé doplňkové kurzy, a to jazykové i kulturní. Všechny byly placené, ale daly se uznat za ECTS kredity na mé domovské univerzitě, proto jsem neváhala a vybrala jsem si kulturní kurz, což se zpětně ukázalo jako jedno z nejlepších rozhodnutí.

Kurz byl skvěle koncipovaný. Učili jsme se o flamencu, historii Andalusie, španělských tradicích, náboženství i místních svátcích. Součástí byly i různé výlety, procházky, lekce tance nebo degustace.

Najednou jsem nezažívala místní kulturu jen jako turista, ale snažila jsem se jí opravdu porozumět skrze její historii a kulturní artefakty. To bylo moje první velké uvědomění, že Erasmus není jen o dlouhém výletě, ale o hlubším pochopení prostředí, ve kterém máme tu příležitost pár měsíců žít.

Lekce č. 2: Samostatnost

Pro spoustu z nás byl Erasmus první zkušeností s tím se o sebe postarat. Najednou jsme byli v cizí zemi, bez rodiny, bez zázemí, byla před námi spousta vyřizování a seznamování, a to všechno často mimo naši komfortní zónu.

Bylo zajímavé sledovat, jak se liší míra samostatnosti mezi studenty. Některé moje spolubydlící třeba vůbec nevěděly, jak zapnout pračku. Jedné z nich přišel v polovině pobytu balík s domácím italským sugem od maminky, pečlivě zabaleným ve skleněných weckovkách. Celkově mi přišlo, že studenti ze střední Evropy byli o něco víc samostatní. Nepřijeli s rodiči a ubytování včetně všeho papírování si odbavili sami.

Tohle byla svým způsobem další forma učení, a to nejen o sobě, ale i o tom, jak různé kultury přistupují k samostatnosti. Místní spolužáci například zmínili, že pro Španěly je normální bydlet u rodiny až do svých 30 let, na což by v českém prostředí bylo podle mého pohlíženo spíše kriticky.

Lekce č. 3: Jiný pohled na vzdělání

Kulturní rozdíly byly znát i na univerzitní půdě. Někteří studenti například vůbec nebyli zvyklí na testy s otevřenými otázkami nebo na úkoly, kde bylo potřeba aplikovat teorii na konkrétní situace.

Když jsme sdíleli zkušenosti z našich domácích univerzit, zjistila jsem, že ústní zkoušení je v mnoha zemích spíš výjimka. Stejně jako naše forma státnic, které jsou pro nás často snad nejtěžší soubornou zkouškou, jsou v některých zemích “pouhou” delší prezentací bakalářky.

Když se dnes ohlédnu zpátky, Erasmus mě mimo samotnou univerzitu vzdělal mnohem víc, než jsem čekala. Naučila jsem se něco o španělské kultuře, o jiných národech, o různých přístupech ke vzdělání, ale hlavně sama o sobě. Naučila jsem se být samostatná, otevřená a víc vnímat svět kolem sebe a opustit svoji sociální bublinu. A právě proto si myslím, že by měl Erasmus zažít každý. Ne jenom kvůli samotnému studiu, ale i kvůli tomu, co se lze naučit mimo něj.